Seznamujeme vás s účastníky soutěže o Národní cenu za studentský design 2023. Pomalu ale jistě se blíží zima a ptáčci budou potřebovat naši pomoc. Pokud i vy přemýšlíte nad volbou nového krmítka, je právě pro vás určen tento rozhovor s Markétou Vápeníkovou. Seznámí vás se svým inovativním ptačím krmítkem Berry.

Do soutěže ses přihlásila se svým ptačím krmítkem Berry. Co tě vedlo k tomu pustit se právě do práce na ptačím krmítku, vnímala jsi, že je zde „mezera na trhu“, kterou je třeba vyplnit?

Navrhnout ptačí krmítko mi bylo nabídnuto firmou Plastia. Vnímali onu „mezeru na trhu” konkrétně u velkokapacitních krmítek, tedy takových krmítek, která je možné doplňovat třeba jen jednou za týden, což ocení chataři, chalupáři.

Čím se krmítko Berry odlišuje od ostatních krmítek a proč by si ho měl čtenář vybrat?

Krmítko Berry vyniká právě velkou kapacitou zásobníku, dále je pro ptactvo hygieničtější (tudíž bezpečnější) na rozdíl od krmítek, ve kterých je neomezený přístup ke krmivu, což považuji za jeho největší přínos. Nakonec může krmítko přinést také estetické zpestření v jinak smutné zimní zahradě.

Co by měl uživatel před instalací krmítka vědět? Jak se například krmítko obsluhuje či udržuje?

Ačkoliv velký zásobník šetří čas méně častým doplňováním krmiva a čištěním, krmítko Berry stejně jako každé jiné krmítko vyžaduje údržbu. Krmný otvor je zapotřebí jednou za čas vyčistit, aby se zbytky krmiva (vyzobanými klasy, slupkami) neucpaly odtokové otvory, kterými odchází případná dešťová voda. Celé krmítko je také potřeba rozebrat a vyčistit po každé krmné sezóně. Před pořízením krmítka by si měl také zájemce uvědomit, že krmit ptáky je zapotřebí pravidelně celou sezónu. Ptáci si na krmítko zvyknou a s krmivem v něm „počítají“. Pokud přijde sníh a potrava je pro ptáky v přírodě těžko dosažitelná, krmítko je důležitým zdrojem pro přežití ptactva.

Pro koho je krmítko určeno? Nakrmí se u něj všechny běžné druhy našeho ptactva?

Krmítko je určeno zejména pro menší druhy ptáků (sýkory, vrabci, zvonci, stehlíci, mlynaříci, pěnkavy, brhlíci), větší druhy ptáků se do krmného otvoru nevejdou, což je ale záměrné – v klasických krmítkách se totiž stává, že jej zaberou například hrdličky a drobní ptáci mají strach se přidat, hrdličky zatím všechno krmivo sní a na malé se nedostane. 🙂 Omezeným krmným otvorem u krmítka Berry jsem chtěla docílit spravedlnosti. Větší ptáci se nemusí bát, že by se nenajedli – pod krmítkem se vždy najde dost vyházeného krmiva, zejména kosi rádi zobou ze země.

Jak jsi přišla na název Berry, odkazuješ tím na jeho kulatý tvar?

Ano, krmítko jako zdroj potravy visí ze stromu jako velká bobule. Tento název jsem navrhla, firma Plastia s ním souhlasila.

Je skvělé, že je krmítko už běžně dostupné. Spolupracovala jsi na něm, jak už bylo řečeno, s firmou Plastia. Jak tato spolupráce probíhala a co ses v rámci ní naučila nového?

Spolupráce vznikla v rámci diplomové práce. Odevzdáním školní „verze“ byl design, který ale nebyl dotažen do detailu tak, aby bylo krmítko vyrobitelné. Spolupráce ale naštěstí přetrvala i po škole, kdy se k řešení technických detailů přidal i můj manžel a kolega zároveň. Vzhledem k tomu, že krmítko bylo mým prvním produktem, který se z náčrtku na papíru proměnil v sériovou výrobu, tuto spolupráci považuji za ohromně přínosnou a velmi si jí vážím.

Krmítko Berry bylo tedy zároveň tvou diplomovou prací v rámci studia v Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Chceš k tomu něco dodat?

Diplomová práce vznikala na jaře roku 2020, tedy první distanční semestr, takže konzultace byly omezenější a mně se osobně takto nepracovalo moc dobře. Naštěstí konec studia pro mě neznamenal konec spolupráce s Plastií, takže se projekt dotáhl do zdárného konce později.

S kým jsi při navrhování krmítka konzultovala ornitologickou problematiku? Zajímáš se o ptactvo ty sama?

Ornitologickou problematiku jsem konzultovala s panem Mgr. Lukášem Viktorou, se kterým Plastia dlouhodobě spolupracuje. Krmítko bylo průběžně upravováno tak, aby splňovalo všechna jeho doporučení a požadavky. Výsledkem je oficiální doporučení od České společnosti ornitologické, kterým se krmítko chlubí, což mě velice těší. Ptactvo jsem již dříve ráda pozorovala a krmila, zúčastnila jsem se několika ornitologických procházek, ale práce na krmítku můj zájem značně prohloubila. O ptácích jsem se toho dozvěděla mnohem víc a také jsem se stala členem ČSO.

Byla práce na tomto projektu časově náročná? Jak dlouho celý proces trval?

Od prvního setkání s firmou Plastia po prodej krmítek uběhlo dva a půl roku, ovšem byly tam časové mezery, kdy se zrovna nic nedělo, takže jen těžko říct, kolik čistého času projekt trval.

Měla jsi též možnost studovat na Université de Strasbourg – Arts Visuels, jak dlouho jsi zde byla a jak se ti tato zkušenost líbila? Lišila se zdejší výuka výrazně od té v Praze?

Ve Štrasburku jsem studovala jeden semestr. Tuto zkušenost považuji za velmi přínosnou jak z hlediska studia designu, tak z hlediska výuky ve francouzštině. Forma ateliérové výuky probíhala podobně jako u nás, ale způsob uvažování a prezentování francouzských spolužáků se velmi lišil. Myslím, že jsem si od nich odnesla dobrou inspiraci, ale upřímně mi vyhovovalo studium na ČVUT víc.

Máš za sebou už několik úspěchů v designových soutěžích. Jakých ocenění si nejvíce vážíš? Posunula tě tato ocenění nějak ve tvé práci?

Velmi si vážím umístění na 1. místě v kategorii produktový design a zároveň titulu absolutní vítěz v soutěži Best in design v roce 2018 s mou koloběžkou Lunt, která byla mou bakalářskou prací. Tato mezinárodní soutěž byla moc hezkým zážitkem a poznala jsem tam výborné designéry.

Necháváš se ve své tvorbě ovlivnit současným děním? Je pro tebe například v rámci designu ale i v osobním životě podstatná otázka ekologie?

Samozřejmě. Touto otázkou se zabývám i v doktorském programu, který aktuálně studuji na Fakultě architektury ČVUT.

Už více než dva roky pracuješ ve studiu Mnohostěn. Kdo je druhá polovina Mnohostěnu?

Můj manžel Ondřej Vápeník. Ale musím dodat, že Mnohostěn se již neskládá jen ze dvou polovin, začínáme spolupracovat s více kolegy.

Jaké jsou výhody práce v týmu, čemu se běžně věnujete a jak přistupujete ke klientům?

Práce v týmu je alespoň pro mě již nutností. Při studiu na ČVUT jsme pracovali téměř vždy individuálně, což vidím zpětně jako chybu. V našem oboru je třeba si klást otázky a hledat na ně odpovědi, což ve více lidech jde mnohem snáze a rychleji. Při navrhování člověk vychází z různých referencí, co kdy kde viděl (například technické detaily) a víc hlav logicky víc ví. Občas se mi při navrhování stane, že se na něčem zaseknu, nevím, jak dál, vtom se na to podívá Ondřej a hned ví, jak s tím naložit. Funguje to i obráceně. Myslím, že se dobře doplňujeme i díky tomu, že já mám vystudovaný design a Ondřej architekturu. Oba tyto obory jsou si velmi podobné – cíl je ve zkratce navrhnout funkční, smysluplnou a hezkou věc, ale postup přemýšlení je opačný – designér navrhuje sériový produkt pro co nejširší veřejnost, velmi jej abstrahuje, architekt naopak individualizuje prostor pro konkrétního člověka. Náš přístup se tedy odvíjí od zadání, která jsou velmi rozličná (produkt/architektura), ale v každém případě s klienty vedeme dialog, abychom dosáhli optimálního výsledku, se kterým budou spokojeny obě strany.

Jak důležitá je pro tebe reakce tvého okolí na tvou tvorbu? Snášíš dobře kritiku?

Reakce mého okolí je pro mě důležitá, obzvlášť pokud jde o reakce odborníků. Zrovna s krmítkem mám vzpomínku z obhajob, kdy mi jeden z pedagogů řekl, že je po mé kvalitní bakalářské práci (koloběžka Lunt) zklamán, že diplomová práce není odevzdána v podobné kvalitě. Bylo mi opravdu líto to slyšet. Když se krmítko ale asi po roce (již mimo školu) dotáhlo do zcela vyladěné podoby, musela jsem jej ukázat tomuto pedagogovi znovu, abych si to u něj zachránila. 🙂

Co tě přivedlo k tomu se přihlásit do soutěže Národní cena za studentský design?

Vzhledem k tomu, že moje diplomová práce vznikla v semestru distanční výuky, a krmítko tak na fakultě jen tiše „prošumělo“, napadlo mě mu dát šanci se utkat s ostatními studentskými pracemi v této soutěži.

Máš za sebou už hodně designerské práce. Na který svůj výtvor jsi nejvíce hrdá?

Nejvíc hrdá jsem asi stále na návrh koloběžky Lunt, která byla vzhledem k tehdejším malým zkušenostem (v době návrhu mi bylo 22 let) nečekaně povedeným projektem.

Máš nějaký sen v oblasti designu či umění? Čeho bys chtěla dosáhnout? Co bys ráda navrhla?

Vzhledem k tomu, že mám malé miminko, bych si přála navrhnout kočárek. 🙂 Je to věc, kterou používám dennodenně a vidím na ní různé nedostatky, pozoruji ostatní kočárky s jinými nedostatky, přemýšlím nad tím doslova, kudy chodím.

Jak ses k designu dostala? Myslela sis odjakživa, že budeš designérkou, nebo jsi v dětství snila o jiné profesi?

Rozhodovala jsem se mezi architekturou a designem. Na oba obory jsem se dostala a dlouho jsem se rozmýšlela. Na design bylo tehdy složitější se dostat, tak jsem to brala jako znamení, že bych si tuto příležitost neměla nechat ujít. Nakonec se živím obojím, což mě těší.

Co pro tebe design jako takový znamená a co tě na něm tolik baví?

Design je pro mě taková skládačka. Na začátku mám nějaké jasné body (požadavky), které je třeba pospojovat, ale je potřeba nalézt vhodný způsob. Někdy je zoufale těžké tu cestu nalézt, ale když ten správný nápad přijde, je to vzrušující pocit a člověk s nadšením ten nápad ladí, až je spokojen.

Stává se, že tě někdy trápí tvůrčí krize? Máš nějakou strategii, jak ji překonat?

Bohužel stává. Nejlepším způsobem, jak ji překonat, je spolupracovat s někým dalším. Co se může zdát někomu jako bezvýchodný problém, pro druhého může být brnkačka a řešení zná hned.

Kde hledáš nápady pro svou tvorbu?

V každodenních věcech, které vidím okolo sebe. Vnímám, když něco nefunguje nebo nevypadá tak, jak by mohlo, a mám hned nutkání to vylepšit.

Na čem právě pracuješ a jaké jsou tvé plány do budoucnosti?

Pro Plastii aktuálně dokončujeme další produkt a v hlavě nosím nápady hlavně na dětské produkty. Jen nalézt čas nápady zhmotnit je pro mě momentálně složitější.

Jak odpočíváš? Co tě kromě umění či designu baví a nabíjí energií?

Při mateřství se dá odpočívat omezeně, ale za odpočinek určitě považuji dlouhé procházky v přírodě, třeba s rozhlasovou hrou ve sluchátkách. Ať svítí slunce nebo prší, vždycky si to užívám.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v tvorbě.

Julie Vojtková